Z původních hornických domků vytvořili pohádkové chalupy

V Banské Štiavnici mají manželé Holtanovi kousek nebe. A i když nepocházejí z tohoto kraje, nedostupný terén v městské části Štefultů jim učaroval natolik, že se zde rozhodli koupit původní hornické domky. Citlivou rekonstrukcí jim vdechli nový život a přetvořili je na oázu klidu. A tak ze zarostlých ruin vzniklo Nebe nad Štiavnicí.

Na členitém pozemku stojí čtyři dvě stě tři staleté chaloupky – Bílá, Modrá, Oranžová a Zelená. Domečky jsou pojmenovány podle barvy dveří a oken, přičemž každý je jiný, ale každý má svoji nezaměnitelnou atmosféru. Při pohledu na ně se vám nechce věřit, že to byly ruiny, a zatímco jiní by se rozhodli stavby v dezolátním stavu zbourat, odhodlaný pár šel tou druhou cestou – náročnější.

„Nám toto místo, které jsme zde na okraji objevili, absolutně učarovalo. Našli jsme zde čtyři ruiny v zarostlé houštině, ale během devíti let jsme je obnovili a nyní nám to vracejí silnou energií,“ říká na začátek Beáta Holtanová, podle které má Banská Štiavnica velmi výjimečný genius loci.

Dům i chalupa v jednom: Šikovná maminka si splnila sen!
Pro manžele, rodáky z Kysuc, byly hornické domky výzvou, nedostupný terén stavební práce zpomaloval, a tak i jednotlivé domky získávaly nový vzhled postupně. Hnací silou vydržet byla inspirace, jak původní a autentické věci zachránit, proto se při rekonstrukci nedaly odradit. Navíc do tohoto místa nechtěli přinést mix různých staveb, který se sem naprosto nehodil.

Dům z hlíny a kamene musí dýchat.
Původní podobu chtěli zachovat co nejvíce, co speciálně v Banské Štiavnici považují za naprosto přirozené. Zrenovovat původní hornický dům je ovšem podle nich jen první polovinou zadání. Teprve když se interiéry citlivě propojí s okolním prostředím, teprve tehdy je to kompletní práce, hodná tohoto výjimečného prostředí.

Pravé úhly, dokonale rovné stěny a všechno v jedné rovině? Zapomeňte. „Ručně tažené omítky, kamna, komíny, fasády dělané v minulosti bez moderních stavebních pomůcek vám sice téměř znemožní připevnit jakékoli pravoúhlé objekty, ale platí zde jiné a více důležité. A to, že věci nemusí být dokonalé, aby byly užitečné a příjemné pro život,“ míní Beáta.

A v jakém poměru pak zachovat staré prvky a kdy je nahradit novými? Není to jen o estetickém hledišti. „V našem případě je tento poměr závislý na míře poškození, respektive funkčnosti. Vždyť nejsme muzeum, v interiérech žijeme.

Nebe nad Štiavnicí
Třisetletá chaloupka Modrá v Nebi byla první, která přepsala svůj příběh, a zároveň i největší.
Dále je závislý i na vnímání udržitelnosti a míry odvahy. V každé chaloupce máme tento poměr jiný – závisí vždy na výchozím stavu, ne na internetech. Jinými slovy, co se dalo zachránit, jsme jednoznačně zachránili,“ popisuje Beáta situace, kdy se rozhodli starým věcem vdechnout nový život a naopak, když už viděli, že to nemá smysl.

Třisetletá chaloupka Modrá v Nebi byla první, která přepsala svůj příběh, a zároveň i největší. Koupili ji na inzerát po dvou letech hledání. „Tehdy jsme netušili, kam nás na tomto kopci zavane. Byla naší první. Pravdou je, že ona naši vášeň odstartovala. Její energie pro nás byla a stále je nezpochybnitelná. Staré domy jsou nejen silným zdrojem energie, ale také seberealizace, vzdělávání a rozvíjení našich schopností a dovedností. Tak proč je bourat, likvidovat, pokud je lze zrenovovat,“ vysvětluje Beáta.