Bolest je nezbytná, ale utrpení je volitelné, říká psycholožka Dorothe Trassl o lidské mysli, traumatech i o duševním zdraví

Pokud jste vy a vaše emoce hrozbou pro sebe, žijete v neustálém vyhýbání se. Mnozí z nás jsou v neustálém režimu přežití. Prožíváme, ale nežijeme.

Všichni se umíme uzdravit
Dorothe Trassl je psycholožkou a terapeutkou, která pomohla mnoha lidem po celém světě. Její cesta byla klikatá a má za sebou různé životní zkušenosti, které ji často dostaly na kolena a právě proto se dokáže vcítit do problémů a nelehkých situací jiných.

I ona bude jednou ze spíkerek blížící se konference Umění být ženou, kde vystoupí mnoho zajímavých osobností, mezi nimi i naše šéfredaktorka Ženského segmentu Aktuality.sk Martina Smatanová. Ambasadorkou projektu je Adela Vinczeová a uskuteční se již tuto sobotu 30.4.2022 v Bratislavě v hotelu Hilton. Přidejte se k nám i vy s kódem DIVA20 můžete využít 20 eurovou slevu na VIP vstupenky.

Dorothe mimo jiné pomáhá pacientům při překonávání životních traumat, depresí, úzkostí a duševních onemocnění. Před několika lety se rozhodla zasvětit svůj život této práci prostřednictvím psychologie, terapie a jógy. Spojila tak zkušenosti západní medicíny s tou východní. Je inspirativní ženou, která má světu co předat. Přečtěte si náš rozhovor s touto zajímavou osobou.

V rozhovoru si budeme povídat:

• o duševním zdraví
• o traumatech
• o nevyléčených emocích
• o způsobu, jak pracovat na sobě a svých pocitech
• o dopadu „zaseknutých“ emocí na náš život v globálu
• o tom, jak velmi důležitý je pohyb i pro mentální zdraví
• o józe, která je skvělým nástrojem pro zdravou mysl i tělo

Dorothe zasvětili jste svůj život krásné cestě, kterou je pomoc lidem. Jak začala vaše cesta terapeutky a psycholožky?

Žila jsem s rodinou v Jižní Africe a studovala jsem tam psychologii. Když tam studujete klinickou psychologii, musíte absolvovat psychologické stáže velmi brzy, takže jsem skončila v sociální organizaci s poradenskou agenturou, která podporuje bezplatnou telefonní „horkou linku“ a osobní poradenství. Nejenže jsem studovala a získávala praktické zkušenosti, absolvovala jsem řadu bezplatných školení v oblasti kulturního poradenství a koučovacích dovedností.

Jelikož klientela pocházela z velmi odlišných náboženství a kulturních prostředí, vždy existovala vysoká úcta k rozmanitosti a citlivost na různé světonázory a systémy víry. Ráda jsem se dozvídala více o propojení mezi naším rodinným nebo kulturním zázemím a tím, jak prožíváme sebe a svět. A byla jsem fascinována různými způsoby, jak se s traumatem zachází.

Pociťovali jste vždy touhu pomáhat lidem?

Vždy mě zajímali lidé, jejich způsob myšlení a cítění a velmi brzy, už jako dítě, jsem chtěla pochopit, jak funguje naše mysl. Neuvědomovala jsem si, že má fascinace něco společného s mojí vlastní bolestí a utrpením a traumaty, které jsem si nesla. Původně jsem nechtěla studovat psychologii, protože jsem neměla pocit, že bych chtěla léčit duševní choroby. Chtěla jsem pochopit, proč se lidé chovají tak, jak se chovají, co cítí a co je motivuje.

Původně jsem vystudovala německou a anglickou literaturu. Jsem medievalistka (jazyk a literatura středověku) a svou diplomovou práci jsem psala o vývoji specifického motivu „Minne“ (láska) v určité době a literatuře. Hledala jsem tedy nějaké propojení myšlení, cítění a chování v sociálním kontextu. Když už jsem měla tři děti, přestěhovali se se do Jihoafrické republiky, kde jsem najednou měla čas a energii opět studovat. Asi jsem si chtěla lépe porozumět, chtěla jsem si pomoci a obvykle jsem se vydala právě akademickou cestou.

Myslet a vědět bylo tehdy něčím, co mě fascinovalo a jen díky práci s klienty v poradenské agentuře a učením se více o traumatu jsem pochopila, že život se nedá studovat z knihy. Celou lidskou zkušenost musíte obejmout, procítit všemi svými smysly a emocemi a teprve potom můžete sobě nebo jiné osobě „pomoci“. A toto se stalo mou novou (nebo mou autentickou, originální) vášní: milovat život, žít ho naplno a inspirovat druhé, aby odstraňovali to, co je odděluje od života, lásky a naplnění.

Existuje nějaké obecné prohlášení o lidech, jejich emocích a problémech, které jste se naučili podle svých dosavadních zkušeností? Bojujeme obvykle se stejnými věcmi?

Někdy mám pocit, že jsme si tak podobní… Určitě to byl jeden z mých „Aha“ momentů, kdy jsem viděla všechny ty rozdíly a složitosti v lidské kultuře, chování a osobnosti, a to, že naše nervová soustava a naše mysl jsou stále stejné. Máme některé věci, které všichni sdílíme, některé emoce, které všichni máme, a některé jednoduché mechanismy, které platí pro nás všechny.